Všechny barvy podzimu

Barevné otisky podzimního listí jsou taková každoroční klasika. Nechat kouzlit přírodu a podzimní barvy děti vždycky potěší. Už loni jsme v rámci výzvy "Maluj jako podzim" od Radky Rubešové i tuto techniku trochu obměnili a doplnili klasiku neokoukaným způsobem. Jako u podzimního tvoření už tradičně jsme začali venku. Povídali jsme si o tom, jakými barvami podzim maluje a překvapilo mě, jak explicitních odpovědí jsou děti schopné. Hledali jsme listy různých tvarů a velikostí a domů je nesli s takovou pýchou, jako by šlo o puget 100 růží. K tvoření je dobré dostat se včas, dokud jsou listy čerstvé, pokud to nestihnete, protože Vám to třeba jako nám překazí nemoc, je dobré je vylistovat, ztratí sice na plastičnosti, ale nezkroutí se. Zpětně mě napadlo dát je do vázy s vodou, mohly by vydržet pár dní čerstvější, ale to nemám vyzkoušené.

Každopádně, jakmile máte listy, můžete se pustit do tvoření. Základem je tradiční otiskování listů, na které houbičkou nebo štětcem nanesete barvu (vždy na stranu s žilkováním) a následně přiložíte na papír, tentokrát jsme ale použili i černý papír a listy otiskovali bílou barvou. Použili jsme prstové barvy v podzimních barvách a bílou temperu, listy je dobré pokrýt tenkou souvislou vrstvou barvy, když ji bude moc, žilkování listů nevynikne. 

Vzniklo nám nekolik různých výsledků, i barevné listí bylo na černém papíře vidět a působilo zase novým dojmem, akrylové barvy by na tmavém, třeba hnědém podkladu krásně vynikly. U bílých otisků na černém papíře jsme po zaschnutí použili po vzoru Radky naše oblíbené suché pastely a listům dodaly podzimní barvy až v druhém kroku. Jak moc a jakým způsobem barvy zkombinujete je jen na Vás a na dětech, jestli budou chtít mít listy modré, tak ať. Ačkoli se snažím nechávat dětem při tvoření maximální volnost, zároveň je chci samozřejmě učit a rozvíjet a tak je občas, zejména při pokusech o realistickou tvorbu poučím jako: "A proč má ta kočička pět nohou, neměla by mít jenom čtyři?" "Sluníčko ale přece není modré?" "Myslíš, že na domečku bývají okna větší, než dveře?" Ale co říct na dětskou odpověď "Ale já si to přece můžu namalovat, jak chci já, když tvořím já." "Každý malíř má svojí představu." Nebo "ten vlk má tolik nohou, protože je velkej a čtyři nohy by ho neunesly." A v tom je pro mě kouzlo dětského světa. Ony (od určitého věku samozřejmě) prostě vědí, kolik má kočka nohou a jakou barvu má slunce, ale vnímají svět po svém a jejich výtvarné vyjádření je skvělý způsob, jak do jejich světa nahlédnout. Já třeba zrovna dnes dostala pozvání na čokoládovou planetu :)

Chystáte se letos na otisky listů nebo do toho půjdete až s námi? Úplně nejlepší bude, když přijmete letošní výzvu Radky Rubešové Maluj jako podzim, je zdarma a jako vždycky bude stát určitě za to :)